Vílanec a okolí

    V obci na návrší uprostřed hřbitova obklopený kamennou zdí vévodí kostel z počátku 13. století (1240 až 1260).  Stavba je orientovaná,  jednolodní a tvoří ji presbytérium, loď, věž v západním průčelí, sakristie na jihu a kaple na severu kněžiště. Středověké části jsou z lomového kamene, ostatní z cihel, ale zdivo je hladce omítnuto.                                             Polygonální presbytérium je zaklenuto,bez opěrných pilířů na vnějšku, jedním křížovým polem žebrové klenby a pětibokým závěrem.Žebra profilu se protínají ve dvou kruhových svornících s reliéfní výzdobou (beránek s korouhví, rotující rozeta).V koutech u triumfálního oblouku jsou patky žeber zkoseny, uprostřed (mezi polem a závěrem)žebra nasedají na jehlancové konzoly s náběžnými štítky a s dekorem úzkých abstraktních listů, v závěru na kuželovou konzolu s prstencem, nebo se ztrácejí ve zdi. Do lodi se otvírá lomený triumfální oblouk. V ose závěru se nalézá zazděné okno (v zazdívce dvě okna nad sebou, kruhové a půlkruhové), v šikmých stěnách závěru velká barokisovaná okna s půlkruhovými záklenky. Do severní kaple (původní sakristie) vede gotický portálek s rovným nadpražím, podepřeným v koutech konzolově a se zkosenou hranou ostění. Na jižní straně je přístupná nynější (nová) sekristie obyčejnými dveřmi. Vnějšek presbyteria (bez podnože) má barokní římsu. Sedlová střechase závěrem je oplechovaná. Obdelníková plochostropá loď, s dřevěnou kruchtou na dvou podpěrách, je dvěma dvojicemi zhruba půlkruhových oken se šambránami. Pod kruchtou je loď spojena s podvěžím průchodem, zaklenutým segmentovým pasem. Na vnějšku lodi podpírá podpírá opěrný pilíř (kolmý na průčelí) severozápadní nároží, menší opěrný pilíř (kolmý na jižní zeď) nároží jihozápadní. Severní strana lodi si zachovala vysokou podnož se zkosenou hranou a severozápadního nároží zbytek lesény, kdežto na jižní straně podnož zmizela, až na nepatrný zbytek u jihovýchodního rohu. Barokní římsa lodi je stejná s římsou kněžiště a sedlová střecha je rovněž pobita plechem.  Hranolová čtyřboká věž o čtyřech patrech má plochostropé přízemí, přístupné západním pravoúhlým vchodem s klenákem v nadpraží. Rovněž první patro bylo plochostropé, omítnuté a osvětlené ze západu úzkou obdelníkovou střílnou. Vstup na kruchtu je sice nyní zvýšen, ale původní. Druhé a třetí poschodí jsou zděna z lomového kamene, jsou však dodatečnou nástavbou. Čtvrté zvonicové patro je provedeno z cihel. V druhém a třetím poschodí se jeví střílny, ve zvonici okna s půlkruhovými záklenky. Na vnějšku přízemí a první patro mají hladkou omítku, kdežto ve zdivu odstupující druhé až čtvrté poschodí člení rámující lesény a hlavní římsa. K jižní straně věže přiléhá schodiště na kruchtu s hranolovým pláštěm, zaklenuté křížovou klenbou a přístupné z jihu napodobeným pozdně gotickým portálkem. Střecha věže s cibulí, lucernou a makovicí je kryta plechem. Kaple u presbytéria  na obdelníkovém půdorysu je zaklenuta valeně s výsečí. Ve východní zdi se zachoval fragment původního gotického okna, v západní zdi je prolomeno okno nové. Holý vnějšek je uzavřen pultovou střechou. Nová sakristie, obdelníková a plochostropá, má pravoúhlé dveře a okna s půlkruhovými záklenky. Zastřešena je rovněž plechovým pultem. Z původního kostela existuje dodnes presbyterium, loď, věž (tj. přízemí a první patro) a stará sakristie. V lodi byla zřejmě od počátku jen dřevěná kruchta a nad patrem věže dřevěná zvonice. Zbytek nárožní lesény na severní fasádě lodi poukazuje na to, že loď byla asi ještě členěna římsou s obloučkovým vlysem. Původní vstup do lodi byl z jižní strany, který je nyní zazděný. Podleuvedených písemných zpráv lze určit stáří památky: po r. 1240 a před r. 1260 (1265), půdorys kostela. Farní kostel byl zasvěcený svatému apoštolu Jakubu Většímu. Kostel má tři oltáře, hlavní s obrazem Sv.Jakuba V., postranní oltář vlevo s obrazem Sejmutí Ježiše Krista z kříže a oltář vpravo s obrazem Jan Křtitel v poušti a Madona s Jezulátkem , obrazy jsou zdobeny krásnými listy, známého jihlavského malíře Steinera, dvorního malíře Marie Terezie. Ke starým zvonům z roku 1505 a 1545, přibyl nový, který věnovala kostelu na památku svého padlého chotě v I.světové válce Kateřina Lang z Lutchen (Louček), ten však byl za II. světové války německými vojáky sejmut a zůstal jen držák s ložiskem. Od roku 1857 byl kostel skrze působení horlivého pana Euratena, panem Wohlthäterem vybaven 3 novými skleněnými lustry a novým Růžencovým obrazem, varhany byly vybaveny pedály a 1856 nechal pan farář na vlastní náklady zbudovat novou sakristii. Kostel je obklopen hřbitovem s márnicí, který sloužil do r. 1945 pochovávání zesnulých z obcí: Vílanec, Loučky, Popic, Vysoké, Beranovce a Cerekvičky. V současné době zde nejsou pohřbívání zesnulí z Vysoké. V r.1968 došlo k úpravě hřbitova a byly odstraněny pomníky, ke kterým se od r. 1945 nikdo nehlásil. Fara měla 8 obytných místností, 1 sklep (již neexistuje, zahradu, hospodářské budovy, stáje jsou z roku 1847, 2 studny; jedna v západním rohu nádvoří hluboká 20 m a druhá na zahradě v současnosti zasypána - těsném sousedství budovy dřevníka  z gotického lomového zdiva, ze sedlovým portálkem s kamenným ostěním (z r. 1574 vytesáno na překladu nade dveřmi). Pod dřevníkem velký do oblouku klenutý sklep, na něž navazovala soustava chodeb. V současné době vše zbořeno a zasypáno odpady. Vnitřní část fary v současnosti přestavěna na 4 bytové jednotky, z chléva je garáž. Pod nádvořím se nachází labyrint chodeb z části vyzděných, jeden vchod do podzemí je z budovy fary, druhý z východního rohu nádvoří zastřešen přístřeškem a třetí vchod ze zborceného sklepa.       

Zpracovala z dostupných historických pramenů: Novotná M.